Letošní výstavní sezónu jsme ukončili na dvouvýstavě v německém Kasslu. Vzhledem k docela dost velké vzdálenosti, a především k ročnímu období, jsme na cestu vyrazili už v pátek. Kassel jsme "zahlédli" ještě za světla (ale pouze z dálničního parkoviště), ale samotným městem jsme projížděli již za tmy. Na doporučení kamarádky jsem zarezervovala ubytování v "lesním" hotelu několik kilomertrů od Kasslu, kde nemají nic proti psům..., a nelitovali jsme. Ubytování bylo perfektní, hafani nikomu nevadili, a jediného, čeho jsme snad trochu litovali, bylo, že jsme hotel neviděli i za světla (denní foto níže je z internetu) - na výstavu jsme vyjížděli ještě za tmy a ze sobotní výstavy jsme se díky účasti v závěrečných soutěžích vraceli také za tmy.
V sobotu se konala Národní výstava a tibetské španěly posuzovala německá paní rozhodčí Christa Klotz. Předvedlo se celkem 5 tibeťáčků, ale světlo výstavní haly mi bohužel nedovolilo prezentovat fotky z výstavního kruhu (respektive vše, co jsem v kruhu nafotila, bylo jen a pouze na vymazání.... a to nemám zrovna špatný foťák). Tibísci byli rozdílné kvality, ale všichni byli oceněni tituly. Vítězem plemene se stal náš Alli, vítězkou fen velmi hezká a kompaktní mladá tibeťanda Jo-Mo, která o tento titul porazila naši Déó. Alli měl tedy tu čest a mohl tibetské španěly reprezentovat v závěrečných soutěžích. Rozhodčímu, panu Erwinu Deuscherovi z Rakouska, však do oka nepadl. Ale i tak zůstal titul "doma" - tedy v zemi původu. Vítězem IX. FCI skupiny se stal krásný, perfektně upravený a špičkově předvedený tibetský teriér, který pak za velkého potlesku získal i titul BIS - Vítěz výstavy!
Nedělní výstavní den k nám již tak vstřícný nebyl, ale nutno podotknout, že k naprosté většině vystavovatelů v našem kruhu. Posuzoval pan Christofer Habig z Německa, a byl velice přísný... Tibetských španělů bylo předvedeno tentokrát 8, ale zadána byla pouze jediná výborná - a to fence, která v sobotu získala Beste Hündin. Náš Alli dostal velmi dobrou z důvodu, že ještě není zcela vyspělý (Alli byl poprvé předváděn ve třídě championů, a nutno dodat, že především osrstěním se ještě nemůže vyspělým šampiónům rovnat). A Déó v kruhu hopsala jako koza!!! - v duchu jsem ji za tu chvilku tisíckrák "roztrhla jak hada" a neméně tolikrát proklela, ale panu rozhodčímu se její neveteránská nálada líbila - a tak jí ocenil prvním místem (v Německu se známka ve třídě veteránů nezadává) i "veteránskými" tituly včetně Bester Veteran.
I když nedělní posuzování tibeťáčků (a před tím i lhasin a tibetských dog) bylo velice přísné, nedalo se s výrokem rozhodčího nesouhlasit (byl přísný ke všem stejně a důvody, proč byla zadána konkrétní Velmi dobrá nebo Dobrá, byly jasné). To, co jsem však nepochopila (a se mnou i spousta dalších přihlížejících i vystavovatelů, soudě podle jejich reakcí), bylo ocenění sobotního vítěze celé výstavy - překrásného tibetského teriéra. V neděli sice ve své třídě zvítězil, avšak na CACIB i r.CACIB byli upřednostněni jiní psi - na první pohled hůře předvedení, o minimálně třídu hůře upravení, a především celkově méně kompaktního a elegantního exteriéru s nesrovnatelně horším pohybem... Vystavovatelka krásného sobotního vítěze to vzala sportovně, ale hukot okolo výstavního kruhu byl jasným znamením, že toto nejenže prostě nikdo nečekal, ale ani s tím tak nějak nikdo z přihlížejících nesouhlasí... Co naplat - maminka a rozhodčí mají vždycky pravdu, gratulujeme tedy vítězi!
Na záverečné soutěže jsme tentokrát nečekali a raději se co nejdříve vydali na více jak 500 km dlouhou zpáteční cestu ve snaze ujet co nejvíce za světla. Výstavní sezóna tedy končí, ať žije výstavní sezóna! - ta přístí samozřejmě!!! Už se moc těšíme opět naviděnou, a to již v lednu v Olomouci, kde se náš Alli sejde i se svými potomky...

Kompletní výsledky Národní výstavy:

Fotografie:

Na národní výstavu do Brna jsme vyjeli už v sobotu. Šárka se na oba výstavní dny přihlásila do soutěže Junior Handling, a zatímco pro neděli měla připraveného opět Allistra, tak v sobotu startovala s půjčeným pejskem Parson Russel teriérem. A protože jsme nevystavovali, tak jsme se mohli této soutěži více věnovat a sledovat snažení jednotlivých mladých vystavovatelů. Úroveň soutěže je v České republice opravdu vysoká a sezonu od sezony stále stoupá. Šikovné a precizní jsou i děti v mladší kategorii (9 - 13 let), ale ve starší kategorii (13 - 17 let) už jde opravdu o profesionály, kteří předvádějí psy na nejvyšších kynologických akcích v ČR i zahraničí. Při jejich práci už jde o nepatrné drobnosti, o milimetry v postavení psa, o rychlost, s jakou si vystavovatel dokáže získat rozhodčím přiděleného pejska (jedním z úkolů je totiž i předvedení vyměněného psa) a tradičně i o to, jak si mladý vystavovatel poradí s netradiční figurou (pryč jsou doby, kdy handleři vystačili s "elkem", "téčkem" a "tam a zpět", nyní chodí "osmičky", "éčka", "eska"... a pokud si na ně rozhodčí vymyslí figuru úplně novou, musí co nejlépe zaimprovizovat a zadaný úkol splnit). Soutěž Junior Handling posuzovala Ing. Němečková, a jako jedna z mála českých rozhodčích dbala i na správné předvedení psů ve dvojici. Tam, kde vystavovatelům jindy projde chybička ve formě vedení psa po opačné straně handlera (v předvedení ve dvojici by měli psi jít vedle sebe a handleři vně), bylo vyžadováno předvení zcela korektní, což v tak silné konkurenci, jaká se v Junior Handlingu v Brně sešla, bylo jen dobře! A pokud se vrátím ke konkurenci ve starší kategorii, tak za vše mluví čísla - do semifinále (tj. mezi ty handlery, kteří žádné chyby neudělali a získali plný počet 60ti bodů) postoupilo 23 soutěžících! Ti dále podle pokynů rozhodčího prezentovali pejsky samostatně i ve skupinách a dvojicích, a několikrát jim byl i pes přidělen (vyměněn s jiným psem, aby prokázali, jak rychle a dobře zvládají i psa cizího). Z 23 semifinalistů pak paní rozhodčí stanovila do užšího výběru 9 handlerů, ze kterých po dalším prozkušení vybrala 3 finalisty. Šárka tentokrát až do úplného finále nepostoupila, ale do užšího výběru devíti ano, a kromě zapůjčeného parsona si tak v soutěži předvedla i přidělenou sheltii a wipeta.
Nedělní výstavní den byl již ve znamení tibeťáčků. My vystavovali opět Allistra, který s námi letos jezdí na úplně všechny výstavy, dále pak Norbíka, Uranii a veteránku Déó. Na výstavě jsme se ale setkali s dalšími našimi odchovanečky - Radka Cimbůrková přivezla Fauníka (Faunus PM) a Chrisinku (Chrisaoris PM), Pavel Palupa přijel opět s Wirgo PM, Romana Košťálová s Vesprem PM a kromě nich jsme se setkali i s odrůstajícími mrňousky - Grattiusem PM paní Podlasové a Barnabášem Duhový kamínek paní Effenbergerové (Barnabášek sice není přímo z naší ch. st., ale považujeme ho také tak trochu za "naše miminko" - je to syn našeho Norbíka a vnuk Métis PM ). Tibísků bylo na výstavu přihlášeno 27 a posoudila je Mgr. Božena Ovesná. Posuzovala s citem a klidem, a i díky tomu se tibísci (přes příšerně klouzavou podlahu v kruhu) předváděli moc pěkně.
Prezentaci tibísků zahájili opět mladí psíci - a to v opravdu početné konkurenci - přihlášených i nastoupivších mlaďasů bylo šest! Grattius měl před výstavou střevní potíže a po léčbě a změně granulek byl sice již zdravotně OK, ale přeci jen v ne ideální výstavní kondici, proto pro tentokrát obdržel známku Velmi dobrý. Zbylých pět pejsků získalo známku Výborný, a jako vítěz byl vybrán Faunus, který získal svůj třetí CAJC a splnil tak podmínky pro přiznání titulu ČESKÝ JUNIOR CHAMPION - máme z toho ohromnou radost a Radce moc gratulujeme!!!
V mezitřídě se představili pejsci tři - Olaf z JZ (vítězný psík z minulého týdne), Groll BM a náš Allister. Byla jsem zvědavá, jak dopadne pořadí v této třídě, a konkurenci jsem viděla spíše v Grollovi, než v Olafovi. Groll ale nakonec získal třetí místo, Olaf druhé a náš Alli "V1" a titul CAC (jeho skus je tedy oproti minulému týdnu již zase OK, stejně tak i nos již nemusí být níž  - naopak, paní rozhodči velmi kladně hodnotila Alliho krásný výraz - jako většina rozhodčích, protože je-li na Allim něco opravdu upoutávajícího, tak jeho úžasný kukuč).
Ve třídě otevřené měl Vesper Perla mahagon silnou konkurenci v podobě tituly ověnčeného Clea Queen Daisy. Ale Romana, Vesprova majitelka, hrdě prohlásila, že když Clea porazili již několikrát, tak proč ne dnes - a stalo se! Vesper V1 a CAC, Cleo V2 (nakonec ale bez r.CAC).
Ve třídě vítězů byl Norbík sám. Na výstavu jsem ho hlásila hlavně proto, aby splnil poslední podmínku pro zadání titulu českého Grand championa - to se mu ale povedlo již před 3 týdny v Českých Budějovicích. Norbu tedy s námi jel "do počtu" (a na dalších výstavách již nebude mladším pejskům ve třídě "překážet"), ale i tak krásný posudek se známkou V1 a titulem CAC potěšil!
O titul Národní vítěz tedy nastopili tři psi - náš Allister a Norbík, a náš odchovanec Vesper. A Alli, ač nejmladší z nich, titul Národního vítěze získal (s oddůvodněním - krásný pohyb a výraz).
Prezentaci křehčího pohlaví zahájily mladé holky - stejně, jako pejsků, jich bylo ve třídě 6 (třídy mladých se permanentně stávají nejobsazovanějšími třídami). Chrisaoris (teprve 9ti měsíční) získala krásné ocenění - V3 a zvítězili nad ní stejně mladé holčiny - sestry Bess a Baisha Majesty Dog (dcery Niké Perla mahagon, takže také tak trochu "naše krev"). Tento trojlístek tak zvítězil i nad staršími - vyspělejšími fenkami.
V mezitřídě byly předvedeny holky tři, a z toho jen jedna, které koluje v žilách i krev našeho chovu - Beatka ze Soví zahrady (dcera Glaukippé Perla mahagon). Beatka v této třídě zvítězila s ohodnocením V1, CAC.
Ve třídě otevřené měla naše Urania pouze jednu konkurentku. Úňa se pěkně předvedla a také získala známku V1 s titulem CAC, a tímto svým vítězstvím splnila poslední podmínku pro přiznání titulu ČESKÝ CHAMPION!
Ve třídě vítězů se sešly dvě velké rivalky - Wirgo PM a Adélka HC, a ze vzájemného souboje vyšla vítězně Wirgo Perla mahagon. A v následující třídě (veteráni) nastoupila pouze naše Déó, která tak titul Nejlepší veteránky získala bez konkurence (věříme, že příště již Sagi bude moct také přijet).
Do soutěže o titul Národní vítězka tedy nastoupila Beatka ze Soví zahrady, Urania Perla mahagon a Wirgo Perla mahagon - a jako obvykle zvítězila Wirgo, která v kruhu rovnou počkala na další konkurenty o titul BOB - vítěz plemene. O BOBa se tedy tentokrát "utkali": Faunus Perla mahagon, Allister Bohemian by Birth, Bess Majesty Dog, Wirgo Perla mahagon a Déó Perla mahagon - a z této skupinky vítězně vyšel náš ještě ne ani dvouletý Allister! Je to pro Alliho již 10. titul BOB, který jej (společně s jeho dalšími získanými tituly a championáty) staví do pozice zatím nejúspěšnějšího dvouletého tibíska v ČR. Alli má před sebou ještě jeden start v mezitřídě, a od prosince se již zařadí do třídy šampionů, takže jsme opravdu zvědaví, jak si (stále ještě poměrně mladý) povede v konkurenci 5ti letých a starších psů... (je pravda, že v ČR jsou do třídy šampionů hlášeni psi, kteří vyhrávají výstavy již řadu let, a pravděpodobně z toho důvodu je spousta psů - championů, které jejich majitelů právě do této třídy nehlásí; my jsme na Alliho získaný titul Championa hrdi a i z toho důvodu ze třídy championů "útíkat" nebudem a s konkurencí jsme připraveni hrdě se "poprat" ).
Ale vraťme se k brněnské národce - pro Alliho totiž neznamenala jen krátkou prezentaci v kruhu tibeťáčků, ale i náročné soutěžení v Junior Handlingu. Se Šárkou bezchybně zvládli předkolo i semifinále a byli vybráni do finále, kde, k velké radosti nás všech, zvítězili!!!
Všem vystavovatelům gratulujeme k ocenění jejich psíků a už se těšíme na setkání s některými z nich za pár týdnů na výstavě zakončující letošní českou výstavní sezónu - v Praze Letňanech!

Kompletní výsledky:

Fotografie:

Již tradičně se v polovině října na výstavišti v Mladé Boleslavi koná Speciální výstava tibetských španělů. Stejně tomu bylo i letos a my nemohli chybět. Původně jsem myslela, že se výstavy zúčastní více tibísků pocházejících z naší chovatelské stanice, ale majitelům berou chuť každoroční změny rozhodčích... A není divu, i letos se měnila jména rozhodčích několikrát, a prakticky doposledka (do zveřejnění rozpisu kruhů na stránkách pořádající organizace - Klubu chovatelů málopočetných plemen psů) se nevědělo, kdo tibísky posuzovat bude. Navíc KCHMPP nejprve oslovil náš klub, abychom se pokusili zajistit rozhodčího, protože jim kvůli změně termínu výstavy odmítlo posuzování několik rozhodčích, a když si náš klub opravdu obratem rozhodčího zajistil, tak jej pořadatel ignoroval... No i takto se jedná mezi chovatelskými kluby.
Tibeťáčků bylo přihlášeno, jak už se to letos na českých výstavách stává pravidlem, požehnaně a posoudila je Ing. Alena Košťálová. Paní rozhodčí byla po operaci zubu (takže jsme ji litovali asi všichni) a určitě ji nebylo nejlépe. Přesto tibeťáčky posoudila s přívětivostí jí vlastní. Bohužel ale posudky byly diktovány velice strohé, většinou tak na jeden, maximálně dva řádky, a navíc zapisovatelka si ještě vše zkracovala, čímž v některých posudcích vznikaly holé nesmysly typu "srsttoho času ve výstavní kondici - známka Velmi dobrá" - v tomto případě zapisovatelka pravděpodobně vynechala slovíčko "není", protože dotyčná fenka opravdu příliš osrstěná nebyla. Každý vystavovatel očekává za nemalé peníze, které za přihlášení psa na výstavu zaplatí, vystavení posudku, ze kterého se dočte, jaké má jeho pejsek klady a jaké nedostatky. Z posudků z letošní speciálky se toho ale mnoho nedočteme...
Ale již k samotnému posuzování. Vítězi Speciální výstavy se stali opravdu krásní tibísci, ale pořadí ve třídách bylo často překvapením. Našeho Alliho porazil pejsek, který zatím žádného jiného rozhodčího nezaujal. Allimu naproti tomu byl vytknut "ten jeho skus" a to, že by měl mít níž nos... Ještě že zahraničním rozhodčím (i ostatním tuzemským) se Alliho krásný výraz hlavy i skus s řezáky v řadě líbí . Nicméně r.CAC Alli dostal - mohl tedy dopadnout ještě hůř... Rangpo byl ve třídě veteránů sám a titul Nejlepšího veterána si odnesl tedy bez "boje". Déó měla ve veteránkách dvě konkurentky a získala známku V2. Zvítězila pěkná fenka z Polska (mimochodem Evropská a Světová vítězka), ale důvod jejího vítězství mi připadl trošinku divný - "protože je nejstarší" (myslím, že tak pěkná fenka by si vítězství spíš zasloužila za svůj exteriér a krásné předvedení než za věk, ke kterému si její vystavovatel přidal rok oproti skutečnosti). Z našich tibísků jsme měli přihlášenu ještě Uranii, která však kvůli hárání musela zůstat doma.
Na výstavě se předvedly i obě holky z F vrhu Perla mahagon. Faenka ,která ale ještě není ve výstavní kondici (srst má po vylínání a zatím ne a ne začít dorůstat) a Fatynka, která vylínala o něco dříve a tak už si na výstavu přivezla krásný nový kožíšek - ani to však tentokrát nezaujalo, holky pro dnešek Výborná 2 a Výborná 3.
Na konec jsem si nechala zmíňku o pejskovi, který se na výstavě předváděl ze všech tibbísků první - a to Balua od Elišky. Balu je nejstarším synem našeho Allistra a byl předveden v třídě puppy, kde získal známku Vemli nadějný 1. Jeho předvedení bylo plné hopsání střídaného plácnutím se na koberec s pohledem "a už nikam nepudu", a byl velice roztomilý! Jsme moc rádi, že jsme ho mohli nejen opět vidět, ale že jsme ho viděli dokonce na výstavě - určitě ho časem bude "nakrucování se" ve výstavním kruhu bavit a ještě to všem ukáže . Jen škoda že díky světelným podmínkám mladoboleslavské haly a temperamentu malého Balua nevyšla ani jedna z Balunkových fotek . Ale příště už to určitě vyjde i s focením!
No a za týden hurá do Brna - na Národní výstavu!

Kompletní výsledky:

Fotografie:

Pár slov k Mezinárodní výstavě jsem chtěla napsat co nejdříve po výstavě, ale nějak nezbýval čas - a navíc přišla dost ošklivá chřipka (nebo co to bylo), která mě znemožnila nejen účast na mezinárodce v polské Wroclawi, ale především na akci, na kterou jsem se celý rok hodně těšila - F.C.I. Evropské výstavě psů v Budapešti + Speciální výstavě tamtéž... Byly to letos první (a snad jediné) výstavy, které jsem díky nemoci musela vynechat,  dost mě to mrzí. Nicméně Budějovice pro nás dopadly opravdu skvěle!
Téměř dva týdny po výstavě asi nemá cenu psát o zážitcích, které už stejně nejsou čerstvé, takže tentokrát pouze zhodnocení...
Tibeťáčky na výstavě posuzoval pan Petr Řehánek, a jako vždy profesionálně! Přihlášeno bylo 16 tibísků, a všichni nastoupili. Bylo mě velice líto kamarádky Radky Cimbůrkové, která své dva tibeťáčky předvedla velmi pěkně a pejskové jsou to opravdu hezcí, avšak ti tentokrát panu rozhodčímu do oka nepadli - oba skončili sice s krásnými posudky, ale s pořadím 2. O to lépe však dopadla Anička Kissová, která na Faennku Perla mahagon (ač Eny není nyní se srstí zrovna v nejlepší výstavní kondici) získala třetí CAJC a splnila tak podmínky pro přiznání titulu Český Junior Champion (a musím dodat, že tyto tři CAJC získala Eny hned na prvních 3 vyšších výstavách, kterých se ve třídě mladých účastnila!). Podobně spokojená jako Anička byla určitě i Romana Košťálová předvádějící svého Vespra Perla mahagon, který získáním čtvrtým českým CAC splnil podmínky pro přiznání Českého Championa (Vesper už je i Champion Slovenska).
Naši tibísci si také rozhodně nevedli špatně - Allister CAC v mezitřídě, Norbík CAC v championech, Argo Nejlepší veterán a Urania CAC ve třídě otevřené. Pro Uranii, jako pro jedinou z našich tibísků, byl titul CAC jediným, který si z výstavy odvezla (v boji o titul CACIB ani reservní CACIB už nezabodovala - no není divu, srst jí po odchovu štěňátek teprve dorůstá, což má i uvedeno jako jediný nedostatek v posudku). Norbík ale titul CACIB získal a reservní CACIB za Norbíkem získal Allister (a jelikož je Norbík již dávmno Interchampionem, znamená to pro Alliho přiznání titulu CACIB!). Norbík se posléze stal i vítězem plemene a k získaným titulů si tak přidal ještě i BOB. No a Argosan si opět vychutnal závěrečné soutěže, kde získal 3. místo v soutěži BIS Veterán!
Na výstavě nejen Faenna a Vesper splnili šampionáty, ale Norbu svým dalším CAC splnil podmínky pro udělení titulu Český Grand Champion, a stává se tak jediným tibeťáčkem v ČR, který je držitelem dvou titulů Grand Championa! - českého a slovenského.
Cesta zpět domů byla tentokrát trošinku netradiční. Jednak jsme si domů vezli krásnou Teddici (samičku Teddy králíčka, do jejichž chovu se "zbláznila" moje dcera, a díky tomu, jací Teddíci jsou, pomalu pohlcuje "teddy-mánie" už i mě), a hlavně jsme se stavovali pro Xenii, fenku z našeho chovu, která od svých 2 měsíců žila v Praze, ale kterou její panička z velice vážných důvodů již nemůže mít doma. Xenia nezná kromě bytu v centru Prahy téměř nic (její majitelce zdravotní stav nedovolil, aby fenku mohla mimo byt brát, ale díky svému úžasně velkému srdci jí věnovala tolik lásky, že jí fenečka bezmezně miluje a ta zase dokázala, že tibbísek je skvělý canisterapeut) a nyní se pomalinku učí vnímat svět... Věříme, že se z ní časem stane suverénka, která bude opět rozdávat lásku! - bude to ale běh na dlouhou trať...
Hned v neděli jsme měli jet na výstavu do Wroclawy. Připadala jsem si ale neskutečně utahaně a nevěřila jsem, že bych cestu zládla - důvod povystrčil růžky ještě během dne v podobě marodění... Jak už jsem psala, musela jsem vynechat i výstavy v následujícím víkendu, ale speciálku v Mladé Boleslavi si ujít už nenechám (i když přihlášená Urania tentokrát nepojede - přítomným pejskům by tam moc voněla a jejich majitelé by to jistě moc kladně neocenili - Úninka se totiž hned po Budějovické výstavě rozhárala).

Kompletní výsledky:

Fotografie:

Na Mezinárodní výstavy do Lipska jezdíme, s různými pauzami, od jejich vzniku. V posledních letech byla tato Mezinárodní výstava rozšířena i o výstavu Národní, a do loňského roku vždy byl kruh tibetských plemen na těchto výstavách patronátován klubem KTR ("Internationaler Klub für Tibetische Hunderassen e. V." - německý klub tibetských plemen zastřešující tibetské dogy, tibetské teriéry, tibetské španěly a Lhsaha Apso). Letos poprvé se KTR neujal patronace a bohužel se to odrazilo na úrovni posuzování tibetských plemen...
Do Lipska bylo přihlášeno 14 tibeťáčků (přihlášení i účast byla stejná po oba dny), přičemž jich plných 9 přijelo z ČR (dva z Holandska a dvě feny plus jedna přihlášená, avšak nenastoupivší, fenka z Německa). Na sobotní národce měl tibeťáčky posuzovat rozhodčí zvučného jména, pan Luis M. Da Veiga Pinto Teixeira z Portugalska. Tento, ve světě kynologie velice uznávaná pan rozhodčí, také v "našem" kruhu posuzoval, avšak pouze několik málo plemen dopoledne. Kolem poledního se rozhodčí vyměnili a pro posuzování tibeťáčů nastoupila paní Elsbeth Clerc ze Švýcarska. Celé její posuzování bylo poněkud "netypické", a po prvním překvapení jsme se (myšleno celá česká výprava) museli nad výsledky jen pousmát (jak také reagovat na to, když je veteránce snížena známka za vypadlý řezák, nebo když totálně nepředvádějící se holandský pes zvítězí nad krásně se prezentujícím o třídu lepším jedincem...). Jediné, co mi v ten den na posuzování tibeťáčků přišlo spravedlivé, bylo vítězství překrásné, červeně zbarvené holandské fenky, které se kromě slabšího pigmentu nosní houby nedalo vytknout absolutně nic, zatímco její přednosti z ní přímo zářily (stejně krásně působila i v závěrečném kruhu, kde bohužel rozhodčího nezaujala). Výsledky sobotního posuzování nebudu nijak komentovat. Jsou uvedeny v tabulce níže a ten, kdo sleduje ohodnocení jednotlivých tibísků i na ostatních výstavách, si o průběhu posuzování jistě udělá obrázek sám. Jen se ještě musím zmínit o tom, že na výstavě ani nebyla dodržována pravidla německého VDH výstavního řádu - nebyl určen nejlepší pes plemene, nejlepší fena plemene byla známa jen díky zadanému BOB, kvůli neurčení nejlepšího psa plemene nemohl být přiznán titul CAC a ani tituly r.CAC, ve třídě veteránů byly zadávány známky, což je také v rozporu s německým řádem, podle kterého se určuje pouze pořadí... Jediným závěrem českých vystavovatelů bylo, že "ještě že to byla jen národka - zítra to snad bude normální" .
Do závěrečných soutěžích jsme v sobotu nastoupili s Rangpem, coby nejlepším veteránem plemene. Reny se líbil a zaběhl si pro 3. místo v soutěži BIS Veterán!
Nedělní posuzování probíhalo již o poznání "rozuměji". Tibeťáčky posuzoval pan Walter Schicker z Německa, a především nepanoval u kruhu žádný zmatek, zadávaly se takové známky, jaké se v daných třídách zadávat mají (nemyslím tím konkrétní jedince, ale výstavní řád), byli určeni všichni vítězové (a mohly tak být přiznány i tituly, které se přímo v kruhu nazadávají), a i hodnocení a pořadí jednotlivých psů odpovídalo tomu, na co jsme zvyklí z jiných výstav (od českých i zahraničních rozhodčích). Reny se odpoledne ještě předvedl v závěrečných soutěžích, kde byl vybrán mezi 6 nejlepších veteránů - ale na pořadí první tří tentokrát nedosáhl.
A jaký je pro letošek můj hlavní závěr z Lipska? - pro příště budu doufat, že se KTR vrátí k patronaci nad kruhem tibetských plemen, a výstavě se tak vrátí ta pohodová atmosféra, kterou lipské výstavy vždy měly.

Kompletní výsledky - Národní výstava (sobota):

Kompletní výsledky - Mezinárodní výstava (neděle):

Fotografie:

V létě se mi dostala do rukou přihláška na Championship (2 národní výstavy, na kterých je možno splnit a získat titul Championa) v Gradišce. Letos jsme již nějaké ty ne tak běžné výstavy vyzkoušeli, a tak jsem si řekla, proč nezkusit i Gradišku v Bosně a Hercegovině. Je pravda, že mě při přihlašování psů vůbec nenapadlo, že Bosna je stále ještě zaminovaná, že problém bude se zajištěním ubytování, nebo že hranice může být téměř neprůjezdná... Jen jsem spočítala kilometry - něco kolem 900, tak to bych přeci měla zvládnout... a hafany přihlásila.
Nebudu se rozepisovat o "běžných" věcech jako je krásná cesta malebnou krajinou, celkem rychlé najití výstaviště a posuzování v kruzích, které probíhalo podobně jako na našich výstavách (posuzovali rozhodčí z Bosny, Chorvatska a Slovinska, a ti přeci jezdí posuzovat po celém světě). Za zmíňku stojí katalog, ve kterém nebylo uvedeno cca 20% psů (příklad: ze čtyř v katalogu uvedených Lhasa Apso dvě určitě nepřijeli, přičemž jich bylo předvedeno a posouzeno pět, nastopili a byli posouzeni i zástupci plemen, která vůbec v katalogu nebyla - jezevčík, anglický buldok...), a celkově chyby v katalogu by se vyčíslit nedyly (špatně uvedená jména psů, chovatelů i vystavovatelů, chybná čísla zápisu, data narození....). Ochota a vstřícnost pořadatelů ale zajistila, že nikdo nebyl nespokojen - vše šlo dohledat, dopsat, vyřešit. Za zmíňku stojí i prostor výstaviště - fotbalové hřiště bylo perfektně posekané, k dispozici byla upravená louka pro parkování a stanování v bezprostřední blízkosti výstaviště (za stále otevřenou brankou hřiště) a sprchy s teplou vodou. Trochu hrůzu nahánělo jen všudypřítomné varování před minami...
V sobotu posuzoval pan rozhodčí Nemanja Janovič ze Srbska a i když všichni tři naši tibísci (vystavovala jsem Allistra, Bélose a také naši černou holku Uranii, které po odchovu štěňátek již pěkně dorůstá srst) byli pěkně oceněni a získali tituly (CAC a Bélos s Uranií i Vítěz Gradišky, což je jakýsi Národní vítěz, titul, který se zadával nejlepšímu dospělému psovi a feně plemene), tak titul BOB získal mladý pes finského původu (v majetku Vesny Šiško ze Slovinska). V neděli jsme u domácího pana rozhodčího Zijana Zuloviče měli štěstí víc - ke stejným titulům jako v sobotu si Bélos vyběhal i BOB.
Podmínkou pro získání titulu Champion Bosny a Hercegoviny je získání CAC po oba dva dny (obdobně pro Juniorchampiona získání CAJC po oba dny). Pro všechny tři naše tibísky jsme si tak mohli v neděli přímo na výstavě vyzvednout diplom Championa BiH, což jsme také samozřejmě velice rádi udělali!!!
Na závěrečné soutěže jsme se dívali pouze v sobotu (v den, kdy žádný z našich psů nezískal BOB a tudíž se závěreček zúčastnit nemohl) a alespoň jsme fandili těm úspěšnějším českým vystavovatelům, kterých na výstavě rozhodně málo nebylo. Mezi sobotní nejúspěšnější české psy určitě patřil tibetský teriér Bacardi, který získal titul r.BIS Junior (krom toho i 2 x CAJC, 2 x Best Junior, 2 x BOB a Junior Champion BiH). V neděli jsme (ač to jindy nedělám) odjeli domů hned po posouzení psů a vystání fronty na championáty. Důvod byl prostý - jednak více jak 900 km dlouhá cesta zpět, a hlavně telefonát naší Šárky, ve kterém nám oznámila, že už máme doma tři štěňátka... Naše Dikynka se totiž rozhodla, že na nás nepočká, a porod miminek zvládne se Šárkou - a obě to zvládly na jedničku (tak nepospíchejte po takové informaci domů...).

Kompletní výsledky - sobota:

Kompletní výsledky - neděle:

Fotografie:

Prázdninové měsíce každoročně "zakončuje" Mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi, kterou jsme si opět nemohli nechat ujít. Přihlášeno bylo tentokrát 25 tibeťáčků (vysoký počet tibetských španělů na českých výstavách se stává pravidlem, a díky tomu jsou tibísci již známi i nezasvěcencům a již se člověk prakticky nesetká s návštěvníkem výstavy, který by se ptal, jaké že je toto plemeno - a to je jistě pro tibísky to nejlepší!), my jsme přijeli s Allistrem, Norbíkem a dvěma veterány - Argosanam a Déó. Navíc na výstavu přijelo i dalších 6 tibeťáčků, kteří jsou našimi dětmi - Vulkanus a Fatuma se svojí dvounožkou Dášou, Faunus a Chrisaoris s Radkou (Chrisinka tentokrát "pouze" doprovodila Fauníka jako divák), Aniččina Fatuma a letošní "výstavní inventář" - Pavlova Wirgo.
Tibetské španěly měl posuzovat pan Richard Pet. Tedy alespoň si to většina lidí (včetně, jak jsem se později dozvěděla, personálu kruhu i zapisovatelek výsledků ve výstavní kanceláři) myslela. Z pana Richarda Pet se však vyklubala paní Petroula Richard , a tibeťáčky rozhodně neposuzovala prvně! Její posuzování bylo naprosto profesionální, velice důkladné přitom ne zdlouhavé, a během prvního kontaktu se psem dokázala vystihnout všechny jeho přednosti i nedostatky. Nevím, jak ostatní vystavovatelé, ale já měla z posuzování této, pro nás zatím neznámé paní rozhodčí z Řecka opravdu dobrý pocit.
V Mladé Boleslavi se mi prvně sešla hned 3 štěňátka z vrhu "F" ze zahraničního krytí Nefinky. Jak pejsek Faunus (na jehož prezentaci bylo vidět jak s ním jeho majitelka trénovala - již žádné protesty, ale pěkné předvedení v kruhu) i obě holky Faenna a Fatuma, měli ve třídě mladých konkurenci, ale všichni tři před sebe nikoho "cizího" nepustili! - Fauník i Faenna získali své již druhé CAJCe a Fatumka získala za Faennou známku Výborná 2. Ve třídě šampionů Wirgo opět porazila své soupěřky a získala CAC a po chvíli zvítězila i nad ostatními vítězkami dalších tříd a získala CACIB. Naše Déó byla ve třídě veteránů sama, takže pro ní získání titulu Nejlepší veteránky nebylo těžké. Allister měl v mězitřídě za konkurenta opět Grolla Bohemia Maestro (s tímto pejskem se bude na výstavách setkávat v jedné třídě pravděpodobně až do konce letošního roku) a získáním CAC zvýšil Alli své vítězné skóre. Ve třídě šampionů našeho Norbíka porazil jeho vlastní syn "skoronáš" Vulcanus (již podruhé!) a ve veteránech Argo opět sám - bez konkurence Nejlepší veterán.
Při zadávání CACIB zvítězil krásný černobílý Cleo Queen Daisy, ale Allister si odnesl r.CACIB (a již podruhé tak porazil "neporazitelného" Achtaje). Elegantní Cleo po chvilce zvítězil i v soutěži o BOB.
I tentokrát se tibísci několikrát prezentovali v závěrečných soutěžích. Faunus nenastoupil, což naprosto chápu (Radka s ním pilně trénuje správné chování v kruhu, což nese viditelné výsledky, ale prezentaci v závěrečném kruhu raději vynechala, aby vynaložené úsilí nevyšlo vniveč - Fauník je malý paličák a tak velkou pochvalou za předvedení v kruhu pro něho tentokrát výstava raději zkončila). Mezi mladými fenkami si ale nenechala ujít závěrečný kruh Anička s Faennkou - a moc jim to slušelo! - jen neměly zrovna štěstí na rozhodčího... (vítězku mezi mladými fenkami vybíral pan rozhodčí, který chová novofundlanďany a inkliminuje k velkým plemenům psů), no třeba příště! Ani v párech, kde se opět předvedl krásně sehraný pár Groll Bohemia Maestro + Wirgo Perla mahagon, tibeťáčci bohužel nezaujali. Vše "napravil" náš Argo, který se i přes svůj vysoký věk a úmorné vedro pěkně prezentoval a získal třetí místo v BIS Veterán!
Celé výstavě přálo počasí, tibeťáčci se celkově velice pěkně prezentovali (bylo opravdu zajímavé sledovat jak v soutěži o titul CACIB nastoupili se třemi vítěznými psy tři Junior Handlerky, které své pejsky prezentovali doslova profesionálně - i v tom začíná být tibetský španěl na výstavách do značné míry vyjímečný), kruh jsme měli krásný - prostorný a zastíněný, rozhodčí skvělou... No myslím, že většina vystavovatelů odjížděla z Mladé Boleslavi spokojená, a stejně jako my se již těší na výstavu příští.

Kompletní výsledky:

Fotografie:

Na mezinárodní výstavy do Bratislavy jezdíme rádi již několik let. Poslední dobou se počet startujících tibísků potěšitelně zvyšuje, letos do Bratilavy přijel rekordní počet tibetských španělů a konkurence byla opravdu mezinárodní - čeští a slovenští vystavovatelé byli doplněni vystavovatelkou z Rakouska (se svým Interchampionem Chug-Po, který je otcem našeho F vrhu) a vystavovateli z Dánska (z velmi známé a uznávané chovatelské stanice Sommerlyst´s přijeli hned 4 tibetští španělé).
V sobotu se posuzování tibeťáčků ujal pan Miropslav Guniš, rozhodčí, kterého jsem si pamatovala z předchozích let, ale hlavně z MVP v Trenčíně, kde se posuzování pejsků opravdu věnoval a velmi pečlivě je prohlížel jak ve statice, tak v pohybu. V Bratislavě ale tentokrát stačil doslova letmo posoudit během 3,5 hodiny 80 psů! - a posuzování také tak vypadalo. Jednotlivé psy si prakticky ani neprohlédl, posouzení ve statice spočívalo v bleskové prohlídce zubů (naše veteránka Déó, která ve svých 8mi letech již nemá 3 řezáky, byla okomentována "zuby má všechny...") a ještě bleskovějšímu projetí přední fronty psa (na hřbet a zadní frontu již zřejmě "nebyl čas"). Potom šup na vteřinku do postoje na koberec, následovalo jedno kolečko a zadání poředí (bez jakéhokoli individuálního předvedení v pohybu). Nebyla jsem zdaleka sama, komuý se tentokrát posuzování pana Guniše zdálo až přespříliš rychlé (i od vystavovatelů ostatních plemen člověk zaslechl - "vždyť jsem ji ani nestačila postavit do postoje", "sotva se na něj koukl", nebo "v tom fofru ani nemůže zjistit, že už tam má jinou třídu"...). Bez ohledu na výsledky našich psů jsem z posuzování pana Guniše neměla zrovna nejlepší pocit - musím je posoudit, tak fofrem, ať to mám za sebou... A jak naši tibísci dopadli? Průměrně - Allister získal r.CAC, Bélos Výbornou 4 (v konkurenci dvou championů kteří byli přes svůj již dříve získaný championát přihlášeni do třídy otevřené) a Déó V1 což se na Slovensku rovná čekatelství Veterán championa. Předvedeny byly také dvě fenečky z našeho chovu - mladičká Fatuma (v nejsilněji obsazené třídě získala známku V2 když doposledka byla na prvním místě a na poslední chvíli před ní byla upřednostněna pěkná fenka, která se ten den však odmítala správně prezentovat v pohybu - nenosila vůbec ocásek) a ostřílená Grandchampionka Wirgo, která v zahraniční konkurenci opět získala titul CAC i CACIB. Vítězem plemene se stal krásný a impozantní dánský pes, Champion Sommerlyst´s Ishvara Ga-Wa.
V neděli tibeťáčky posuzovala slovenská rozhodčí Viera Vítková, kterou, jako úspěšnou chovatelku amerických kokrů, provází pověst rozhodčí kladoucí velký důraz na stavbu těla - především úhlení a s tím spojenou mechaniku pohybu. A paní rozhodčí své pověsti opravdu dostála - všichni pejsci byli důkladně prohlédnuti ve statice i v individuálním pohybu a samozřejmě také ve skupině své třídy, ve stavbě těla si paní rozhodčí všímala každé drobnosti a bylo očividně vidět jak jijí pohled přitahovali psi prezentující se ve volném prostorném pohybu. Z našich tibeťáčků se nejprve předvedl Allister, který byl právě za pohyb (a výraz hlavy) upřednostněn a získal CAC. Následovala třída otevřená, kde měl Bélos větší naděje na úspěch než den předchozí (vetřídě chyběl rakouský champion, který byl hlášen pouze na sobotu). Jenže náš Bélos toho již druhý výstavní den měl dost a opakoval se scánář z květnové Bratislavy - Beli při prohlídce na stole začal vrčet, což samozřejmě pes na výstavě nesmí, proto jsme raději odstoupili... Ve třídě šampiónů stejně jako předchozí den zvítězil nádherný dánský champion, se kterým se měl náš Allister utkat o titul CACIB. Do kruhu jsem nastupovala s pocitem, že "je to jasné", že stále ještě ne zcela vyspělý Alli nemůže krásnému Ishwarovi (který mimochoden s přehledem po oba dny porazil i Achtaje Bohemia Maestro) konkurovat. A nemožné se stalo skutečností - Allister zvítězil a odnášel si titul CACIB! Mezi mladými fenkami tentokrát Fatynka nezaujala a získala V4 (třídu opět vyhrála Gracy, ale tentokrát skvěle se púrezentující i v pohybu). Ve třídě šampionů opět Wirgo porazila dánskou šampiónku a získala CAC a posléze i CACIB, a ve veteránech Déó V1 - čekatelství veterán championa. O titul BOB tedy nastoupil náš Allister Bohemian by Birth, Gracy Bohemia Maestro, Wirgo Perla mahagon a Déó Perla mahagon - vítězem plemene nedělního dne se stal Allister.
Děkujeme paní rozhodčí Vítkovské za krásné posudky, cenné tituly, a předevší za to, jakým způsobem tibeťáčky posuzovala! A majitelům našich odchovanečků - Fatynky (Dáše Čechové) a Wirgo (Pavlovi Palupovi) samozřejmě velmi děkujeme za vzornou prezentaci našeho chovu!
A nyní si od výstav uděláme "malou dovolenou" - příští týden máme "volno". O to více se budeme věnovat našim štěňátkům, která krásně prospívají, jsou nádherně zvědavá, je jich plný dům a rostou nám do krásy! Ale už za dva týdny nás můžete vidět na Mezinárodní výstavě na Krásné louce v Mladé Boleslavi.

Kompletní výsledky - sobota:

Kompletní výsledky - neděle:

Fotografie:

Když mi před měsícem kamarádka Iveta ze Slovenska napsala: "Ty Evi, nepojedem na Ukrajinu?", myslela jsem, že se zbláznila! Ale už po pěti minutách jsem začala o této bláznovině uvažovat reálněji. Netrvalo víc jak půl hodiny a žhavila jsem telefon k paní Tiché, u které jsem se v Labvetu dohodla na odběr krve Alliho (Ukrajina je mimo Evropskou Unii a při návratu zpět do EU jsou tedy nutné krevní testy na existenci protilátek vztekliny) a vyplňovala přihlášky na Mezinárodní a Národní výstavu psů konanou ve Lvově.
Moje a Alliho cesta opět začala s předstihem - ve čtvrtek večer jsme se vlakem vydali do Žiliny, kde nás ráno vyzvedla Iveta, abychom společně dál pokračovali autem. Jelo nás celkem dost - Já a Alli (Allister Bohemian by Birth), Iveta Petráková a její lhasinka Happy (High Hopes Ivepet), Zuzana Červenková se svým americkým kokrem Samem (Illusion Night Sweet Devil) a malá psí slečna z rodiny grifonků, která se měla na Ukrajinu přestěhovat, a jejíž chovatelé na poslední chvíli nemohli jet.
Cesta po Slovensku i Polsku probíhala skvěle, první neplánovaný zádrhel nastal až na polsko-ukrajinské hranici. Ten, kdo by si myslel (stejně najivně jako já), že zdlouhavý bude jen přechod hranice zpět do EU a ne výjezd na Ukrajinu, se šíleně spletl! 3 hodiny strávené na hranicích v "nulté" zóně byly nekonečné. Poláci nás pustili hned, ale v zóně ukrajinské moci jsme si všechny tři připadaly jak v dětské táborové bojovce - sbírej bumažky (razítka), jinak dál neprojdeš (nepojedeš)! A vůbec neznamenalo, že stačí autem popojíždět od okénka k okénku a plnit příkazy na cizince čekajících celníků... Pěkně zaparkovat, z auta ven, a obíhat, schánět, hledat! Když už jsme měly tři razítka na papíru s napsanou trojkou (žádné další údaje na papírku nebyly) a stejné razítko na papírku s SPZ našeho auta, i vyplněné a odevzdané listy s napisem "Emigrační doložka"!!!, vyrazily jsme k výjezdu ze zóny - aby nás řvoucí ozbrojenec fofrem vrátil zpět (při svém řvaní zapoměl říct proč). A když jsme zjistily, že důvodem jeho zlosti byla chybějící bumážka na papíru s SPZ auta a ono chybějící razítko jsme sehnaly, vrátil nás podruhé, protože vezeme psy . Po orazítkování papíru i od veterinářky jsme konečně mohli úplně všichni (my tři i naši čtyři psy) pokračovat dál po ukrajinských silnicích do Lvova. Pardon, chtěla jsem napsat po ukrajinském tankodromu...
Po příjezdu do Lvova jsme se promyšleně nechaly taxikářem doprovodit až k hotelu (pořádnou mapu Lvova jsem dopředu nikde nesehnala), krásnému kamennému parkovému zámečku, kde nikomu nevadili naši psi, kteří si mohli po vzovně upraveném trávníku běhat jak chtěli. Navečer jsme ještě stihly malou prohlídku Lvova (přiznávám, že hlavně za účelem sehnat mapu a zjistit, jak se druhý den dostaneme na výstaviště) a pak už nás zahnal na pokoj drobný déšť.
V sobotu ráno jsme se po vydatné hotelové snídani vydaly na výstaviště, a to za neustálého drobného mrholení. Vyhlídky na výstavu, při které budeme moknout bez stanu (a to nejen my, ale hlavně naši vystavující se psi), nebyly zrovna optimistické. Skutečnost nás ale překvapila - výstava se sice konala v prostoru lvovského stadionu, ale v kryté hale velodromu - takže po zmoklých představách přišla suchá realita. Realita opravdu neočekávaná! - stará potrhaná podlahová krytina plná špinavých skvrn, příchod po rozpadajících se dřevěných schodech, kruhy sice připravené, ale s nemožností zjistit který má které číslo... Prostě ukrajinská pohádka , kterou zdokonalila již jen přejímka psů. Obě mé spolucestující tvrdily, že platit lze pouze v ukrajinských hřivnách, že eura se nepřijímají. Já při své zarputilosti prohlásila, že jim na nějaké hřivny kašlu, protože na přihlášce, jejíž přijetí mi pořadatelé potvrdili, byly částky uvedené v eurech! A vyjímečně jsem dobře udělala. U přejímky se nacházely dvě fronty, jedna asi 8mi metrová (co do délky, do šířky také nějaký ten metr měla) a druhá čítající jen asi 3 lidi. Ta malá byla na platbu eury, ta velká a vůbec se nehýbající (bodejď by také ano když Ukrajinci zásadně nechodili na konec fronty ale vsakovali se do jejího středu) na platbu v hřivnách . Obě mé spolucestující nakonec platily také v eurech a hřivny zůstaly na úhadu ubytování... - jinak by snad ani výstavu nestihly! Za zmíňku stojí ještě potvrzení o zaplacení výstavy. Paní pokladní si na list papíru (který zůstával jí) psala vždy jméno vystavujícího (azbukou, takže spousta mladších vystavovatelů by své jméno v seznamu nebyla ani schopná najít) - a toť bylo potvrzení o platbě obou výstav (zbylo jen doufat, že druhý den po nás nikdo již jednou zaplacenou výstavu nebude chtít platit znovu).
Rozdělení kruhů jsme v katalogu hledaly marně, ale našly jsme pár volných listů, které byly volně k dispozici u přejímky - a hle, to bylo potřebné rozdělení plemen do kruhů pro oba dny - samozřejmě azbukou (chudák Zuzana, která je proti nám dvěma výrazně mladší ročník, jen prohlásila, že tohle obrázkové písmo číst neumí ). Který kruh bude mít jaké číslo se ale z papíru ani u kruhu zjistit nedalo - na to byl na opačné straně výstaviště plánek (jenže téměř nikdo nevěděl, že tam je ).
V sobotu se konala výstava mezinárodní, a Allistra i Ivetinu Happy posuzovala maďarská rozhodčí, paní Palné. Posuzovala důkladně a dávala najevo, že ona rozhoduje o výsledku - nad zadáním každého titulu se velmi důkladně rozmýšlela, takže Alli dostal nejprve CACIB a pak po velikánském rozmýšlení (byl v plemeni sám) i BOB. Když jsme po asi hodině získala i posudek, zjistila jsem, že tam není zaškrtnut CAC a není ani CAC kartička. Po optání ale paní rozhodčí kývla, že když je CACIB, tak samozřejmě i CAC a pan vedoucí kruhu zapisovatelce vysvětlil, že CAC bude vypisovat vždy, když paní rozhodčí řekne CACIB . Zapisovatelka si to vysvětlila po svém - po chvilce totiž, když Iveta na Happynku získala také CAC, CACIB a BOB, zapsala CAC a BOB   (naštěstí i to se pak vysvětlilo a kartička na CACIB byla dopsána). I třetí členka naší výpravy, Zuzana, byla úspěšná. Se svým kokříkem zvítězila ve třídě, i když CACIB získal jiný pes. V sobotu jsme také předaly štěňátko grifonka, na které jsme si za tu chvíli všichni tři nějak moc zvykly - fenečka dál pokračovala se svými majiteli do Záporoží.
V neděli jsme dlouho netušily, kdo že nás to bude posuzovat - na onom důležitém papíře bylo uvedeno jen "Шиян", což se dá přečíst jako "Šijan". Že by tedy někdo z dálného východu? Ale kdepak, paní rozhodčí byla domácí - z Ukrajiny. Prakticky všichni pejsci se jí moc líbili (i nestandardně zbarvení bíglové) a prakticky všem zadávala výbornou a nešetřila s tituly. Alli jako jediný tibetský španěl získal opět BOB (i s tituly CAC a Nejlepší pes plemene) a paní rozhodčí nám gratulovala k velice pěknému pejskovi (upřímě by mě zajímalo, zda se ji Alli opravdu tak líbil, a kolik tibetských španělů měla možnost před tím vidět - na Ukrajině je snad jedna importovaná fenka v Kijevě, ale žádná chovatelská stanice TŠ). Nicméně jsem samozřejmě moc ráda, že se paní Šijan náš Alli líbil natolik, že mu zadala titul nejlepšího psa. Allister tak splnil podmínky pro zadání titulu CHAMPION UKRAJINY! I Happy byla v neděli úspěšná - opět BOB a rovněž splněn Champion Ukrajiny. A Sam opět CAC.
Po výstavě jsme se vydaly hned na zpáteční cestu domů - s unavenými hafíky a s představou bojové hry na ukrajinsko-polské hranici. Ukrajinci nezklamali - razítka se opět sbíraly (ale my už věděly, jaká všechna musíme sehnat). Poláci nám bedlivě prohlédli auto a po zjištění, že cigarety opravdu nevezeme (a po ujištění, že místo cigaret vezeme tři novopečené ukrajinské šampióny ), nás pustili dál. I tak jsme opět na hranicích strávily vice jak 2 hodiny.
Výlet na Ukrajhinu a účast na lvovských výstavách byl určitý zážitek! Splnění podmínek pro přiznání titulu Champion Ukrajiny je super (jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se podaří vše vykorespondovat a titul bude mít Alli opravdu zadaný). Ale musím říct - jednou a dost! Tato zkušenost mi opravdu stačila a jak moc ráda se po roce vrátím na výstavy do Splitu, tak jistě vím, že do Lvova hned tak nepojedu .

Výsledky Allistra Bohemian by Birth z jednotlivých výstavních dnů:

Fotografie:

Tak jsme si po delší době dopřáli dovolenou a našemu Alli jsme ukázali moře... Ale pěkně od začátku.
Na jaře se ke mě dostala informace (myslím, že jsem ji našla někde na netu při pročítání pejskařských stránek) o pořádání letní noční čtyřvýstavy v chorvatském Splitu. Ihned jsem zareagovala stylem - tam chci! Možnost strávit několik dnů ve Splitu a ještě při tom stihnout psí výstavu byla prostě neodolatelná. Začala jsem pátrat, zda se nebude konat nějaký pejskařský zájezd (jet sama autem jsem si netroufala) - ale bohužel, ubytování va Splitu je prý tak nepředstavitelně drahé, že se takový zájezd pořádat nebude. Pomalu jsem se začala loučit s myšlenkou plánovaného výletu... a ve skrytu duše jsem záviděla kamarádce, která, jezdící do Chorvatska každoročně na dovolenou, prohlásila, že svojí fenku tibeťáčka asi přihlásí (nakonec ale letos do Chorvatska vůbec nejela, takže ve finiši záviděla ona mě ). Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem zjistila, že se na výstavu chystá přeci jen víc českých a slovenských pejskařů, aniž by měli dopředu zajištěné ubytování, a prostě jsem našeho Alliho přihlásila jak se říká "na blint" - bez zajištěné dopravy a ubytování (proto také pouze jednoho pejska) a doufala, že se situace nějak časem "vyřeší" . A vyřešila se! Nakonec jsem měla dvě možnosti dopravy a ubytování se slovenskými přáteli, a jak se ukázalo, ubytování ve Splitu není zdaleka taková nemožnost a drahota!
V úterý večer jsme tedy (já, dcera Šárka a samozřejmě náš Allister) vyrazili nejprve vlakem směr Bratislava (Allimu cesta Pendolinem vyhovovala ). V Bratislavě jsme se přelodili do kamarádčiny Xary a dál cestovali v o něco rozšířené sestavě - my tři, Iveta Petráková se svými dvěma lhasáčky, a v druhém autě 7mi člená posádka (3 yorkšíři se svými majitelkami Zorkou a Renatou a svými partnery). Cesta v noci dobře ubíhala a ve středu dopoledne jsme již byli ubytovaní v malém hotýlku (velké díky patří Ivetě za zajištění opravdu perfektního ubytování v centru Splitu, vzdáleném jen pár minut chůze od výstaviště - kdo zná problém s parkováním ve Splitu jistě chápe...).
Výstavy se konaly od čtvrtka do neděle, vždy jeden den národní a jeden den mezinárodní, a to v nočních hodinách (od osmi večer do cca dvou až čtyřech hodin ranních). A i když jsme dopoledne déle vyspávali (přeci jen když člověk zalehne v 5 ráno těžko bude v 7 stávat...), zbylo nám spoustu času na prohlídku krásného Splitu a na koupání v moři (tedy Allimu se slaná voda vůbec nelíbila).
Kdo by čekal, že si do Splitu zajede pro lehko získané tituly s průměrným psem, ten byl zklamán. Účast pejsků byla sice o poznání nižší, než jsme zvyklí z našich výstav (na každý den bylo přihlášeno jen malinko přes 1000 psů) a Alli byl dokonce jediným přihlášeným tibetským španělem, ale pořadatelé zajistili takové rozhodčí, kteří jsou ve svém oboru kapacitami a rozhodně nikomu nedarují titul jen z milosti. Posuzovali převážně rozhodčí ze Skandinávie, ale také z Belgie, Chile... a rozhodcovský sbor byl jen doplněn několika málo posuzovateli z Chorvatska, Slovinska a Makedonie. A známky "velmi dobrá" a "dobrá" padaly i v takových třídách, jako jsou šampióni...
Alliho posuzoval ve čtvrtek pan Torbjorn Skaar ze Švédska, v pátek pan Mike Aleksoski z Makedonie, v sobotu paní Monique van Brempt z Belgie a v neděli pan Frode Jevne z Norska, a všem těmto rozhodčím se náš strakáček líbil. Získal velice pěkné posudky a každý den i všechny zadávané tituly.
Velikou poctou pro nás bylo, když se v neděli u nás zastavil pan Skaar (který ten den neposuzoval a na výstavě byl jen jako divák) a s Allim v náručí (že by Alli tušil, že jde o rozhodčího??? ) nám gratuloval k tak pěknému pejskovi, a přál úspěch i poslední výstavní den. A další poctou a opravdu nemalým překvapením bylo, když při závěrečných soutěžích norská rozhodčí Marit Sunde (rozhodčí, jež je pověstná svojí přísností, a jež jen málokterého psa vůbec ohodnotí na známku výbornou) vybrala Allistra do užšího výběru nejlepších psů IX. FCI skupiny - Alli ji tak mohl samostatně předvést svůj pohyb i statiku při porovnání na stolku. A i když Alli na pomyslném stupínku nestál (vybírali se však pouze 3 psi, ne 5 jak jsme zvyklí v ČR), jsme za tuto pozornost jemu věnovanou velice rádi.
A že Alli na stupínku nestál? Ale stál - i když "jen" v soutěži Junior Handlingu. Šárka s Allim soutěžila celkem 3 x a výsledek jejich společného snažení je skvělý - 2. místo, semifinále a 3. místo.
Po posledním výstavním dni jsme si ještě oddechli na hotelu a dopoledne jsme vyrazili zpět. Domů jsme si přivezli nejem cenné posudky a tituly, ale také spoustu dojmů, zážitků a nenahraditelné vzpomínky na překrásný letní Split!
Co dodat - ne vždy je vše růžové... Hned další víkend jsme se měli účastnit národní výstavy v polské Legnici, ale ouha - v seznamu vystavovatelů nejsme, v rozpisu kruhů žádný tibetský španěl a vstupní listy nikde! Po spousta odeslaných e-mailů, na které se nikdo z pořadatelů neobtěžoval odpovědět, a po třídením snažení se do Legnice dovolat, jsme se konečně opravdu dovolali, a to abychom se dozvěděli, že se jim ztratil balík prvních doručených přihlášek... No, příště se raději budeme hlásit na poslední chvíli... a letos se, ne vlastní vinou, budeme muset obejít bez účasti na této výstavě... Jen doufáme, že pořadatelé výstavy ve Lvově, kam máme namířeno hned víkend další, nebudou s přihláškami zacházet podobně jako jejich legničtí kolegové .

Výsledky Allistra Bohemian by Birth z jednotlivých výstavních dnů:

Fotografie:

Na národní výstavu do Mladé Boleslavi jsme, jako většinou, jeli po oba výstavní dny. V sobotu jsme vystavovali naši 15ti letou veteránku Klerken Perla mahagon (fenka belgického ovčáka), a nemůžu, než se podělit o radost s úspěchu. Klérka nejprve získala ocenění V1, Nejlepší veterán (o BOB ji porazila její vlastní dcera, již 7mi letá Black Princess Perla mahagon), aby odpoledne nastoupila do závěrečných soutěží o Nejlepšího veterána Mladé Boleslavi - a v silném obsazení zvítězila!
Na neděli jsme měli přihlášeno celkem 5 tibísků a několik dětiček mělo také dojet se svými majiteli. Dětičky dojely, ale my jsme vezli místo pěti jen tři zástupce. Belíska těsně před výstavou bodla vosa nad lopatku, a protože bodnutí mírně oteklo vypadal krapánek hrbatě - no, vystavovat hrbatého pejska jsme opravdu nechtěli, proto Beli tentokrát raději zůstal doma. Co nás ale těšně před výstavou překvapilo ještě víc byla naše Déó. Déó je novopečenou veteránkou (prvně měla být vystavena ve třídě veteránů) a my jsme se už rozloučili s možností, že si od Déó odchováme fenečku. Déó totiž při posledním krytí (v 6ti letech) nezabřezla a její následující hárání (v 6,5mi letech) neprobíhalo standardně proto tenkrát krytá nebyla. Letos jsme od jara čekali zda se nám naše Interchampionka a Evropská vítězka rozhárá - a ono stále nic, takže jsme usoudili, že to její hormony prostě už "zabalily" a hárat se už nebude vůbec... Ano, hádáte správně, Déó se rozhárala přesně 5 dnů po dovršení hranice 8mi let, tedy 5 dnů po konci její chovnosti a možnosti ji nakrýt... A jelikož u nás doma s tímto tak rychlým obratem nikdo nepočítal, nemá Déó ani provedaná potřebná vyšetření pro prodloužení chovnosti, ani o toto prodloužení nemá zažádáno (žádat se může po dovršení 8mi let věku, ale mělo by se žádat až v okamžiku po úspěšně absolvovaných veterinárních vyšetzření, a přitom s dostatečným předstihem před krytím, aby výbor klubu měl čas na posouzení toho, zda právě tato fena je přínosem pro chov a chovnost jí bude prodloužena...). Shrnuto - vzhledem k dovoleným se toto vše opravdu stihnout nedalo, takže jediným výsledkem Déóniných dnů je to, že místo na skotačení na výstavě seděla doma (no ještě se rozmyslíme, zda přeci jen v průběhu roku nezažádáme o vyjímku v prodloužení chovnosti pro krytí při příštím hárání).
Do Mladé Boleslavi jsme tedy dojeli ve složení Allister, Norbík a Argosan. Tibetských španělů bylo přihlášeno požehnaně (na národní výstavu to bude zřejmě rekord) - 31. Jelikož však kromě našich dvou tibísků nepřijel ani nikdo od Zajíců (ve Zlatém Klondiku se místo výstavy musejí vyrovnávat se zlem a krutostí některých lidí - někdo se totiž pokusil jejich krásné a nikomu neubližující psy otrávit...; myslíme na Vás, Jany, na Vaše tibísky i tibettku, a držíme pěsti ať jsou hafani v pořádku!!!), přijelo nakonec tibeťáčků "jen" 23.
Tibetské španěly posuzovala Ing. Alena Košťálová, která vždy posuzuje s láskou k pejskům a velice příjemným přístupem k jejich majitelům. V posuzování preferuje spíše přírodní typ tibeťáčků před výraznými výstavními typy - podobně jako například většina rakouských posuzovatelů. Tak jsme byli opravdu zvědaví, jaké verdikty padnou dnes (naši tibísci jsou, snad s vyjímkou Argosana, spíše těch vyšlechtěnějších typů, a Norbík tomu svojí bohatou srstí a výraznou hlavou "vévodí").
Prvního zástupce jsme měli ve třídě mladých, kde se měl prezentovat i Bélos,který však byl doma, a tak náš chov v této třídě zastupoval pouze Fauník (Faunus Perla mahagon). Ale ouha, Fauníkovi se dnes prostě chodit nechtělo... Naprosto "neměl svůj den", lehal si na koberci i na betunu a tak v tuto chvíli bylo jistě rozumější s pejskem odstoupit.
V mezitřídě nastoupil náš Allister a ze 2 přihlášených psů jsme byli 3. Ne, není to překlep. Groll Bohemia Maestro byl uveden ve třídě mladých, avšak nastoupil do mezitřídy, proto ze dvou v katalogu uvedených pejsků byli nakonec v této třídě tři a Alli tedy mohl bezproblémů obsadit třetí místo. Je to jeho zatím nejhorší umístění (i když s krásným posudkem, známkou "Výborný" a dovětkem, že má ze tří předvedených pejsků hlavu nejlepšího typu) a my plně věříme, že příště se zase bude líbit víc.
Ve třídě šampionů nastoupil s Andym Sněhurčin poklad (předloňský Světový vítěz mladých) náš Norbík. A přes jeho drobný nedostatek (volnější předkus) pro výraznější klady (kompaktnost a mnohem lepší pohyb, jak řekla paní rozhodčí) Norbík zvítězil a po chvíli porazil i Grolla Bohemia Maestro a Ramba (Yotisha´s Silvester Stallon) a získal i titul Národního vítěze (již potřetí). A abych neukřivdila našenu Argovi - i on se v kruhu prošel (i když horké počasí a dusný vzduch v hale jeho věku příliš nesedly a jeho prezentace nebyla tentokrát vůbec tak radostná a svěží jako jindy) a získal V1, Nejlepší veterán.
Mezi fenkami jsme měli i bez účasti Déó 4 zástupkyně, a všechny dopadly skvěle. Chrisaoris byla s krásným posudkem a Velmi nadějnou v dorostu druhá (za fenkou, která je dcerou Niké PM, tedy feny pocházející z našecho chovu a vlastně stále tak trochu naší, protože majitelka Niké stále ještě nepovažovala za vhodné splatit dohodnutou úhradu za fenku - no i takoví chovatelé jsou...). Ve třídě mladých se prvně (a hned v konkurenci) představila Faenna PM - a zvítězila! Díky Aničko, máš Faennku krásně připravenou a věřím, že to není její zdaleka poslední úspěch! Ve třídě otevřené získala ocenění CAC Yantanee PM - CAC je to velice cenný, protože jím Yanťulka splnila poslední podmínku k přiznání titulu Český champion krásy - gratulujeme a majitelce Monice děkujeme, jen tak dál holky! No a ve třídě vítězů nastoupila elegantní, téměř všude zítězící a vždy naprosto perfektně předvedená (klobouk dolů Pavle - a díky!) Wirgo PM - a získala titul CAC. Titul Národního vítěze mezi fenami byl po kratším "souboji" přiřknut nejmladší, i když dosud ještě ne zcela hotové, ale elegantní fence přírodního typu s krásným výrazem hlavy - Gracy Bohemia Maestro, kterou o chvilku později o titul BOB "porazil" náš pes naprosto opačného typu - bohatě osrstěný, kratší, výrazně kompaktní a celkově zavalitější Norbu (upřímě řečeno jsem se tomu velice divila, protože právě u této rozhodčí jsem upřednostnění skandinávského typu tibeťáka nečekala, ale o to větší radost z titulu byla!!!).
V závěrečných soutěžích se tibeťáčci začínají prezentovat již zcela pravidelně. Oba mladí vítězové bohužel odjeli dříve a závěrečných soutěží se neúčastnili (pejsek to měl do Waršavy přeci jen dost daleko a "řidič" majitelky mladé fenky musel do práce), ale další tibísci si už účast v závěrečkách nenechali ujít. Náš Argosan se krásně prošel slavnostním kruhem - aby panu rozhodčímu nestál ani za pohled . Zato v párech Groll Bohemia Maestro s Wirgo Perla mahagon postoupili do užšího výběru (a opět klobouk dolů, jak je jejich majitel naučil předvedení ve dvojici!). Největší úspěch slavil náš Norbík - v opravdu velice silné konkurenci vítězů z IX. FCI skupiny společenských plemen (dvojka a devítka bývají již notoricky nejsilnějšími FCI skupinami), kterou posuzovala paní Mgr. Božena Ovesná, postoupil nejprve do užšího výběru 8mi psů, aby po následující prezentaci v pohybu (v tu chvíli jsem litovala, že závěrečný kruh je travnatý, Norbík je vyslověně "kobercový" typ a tráva ho vždy lákala k občasnému poskočení) obsadil nádherné 5. místo v BIG!
Výstava, které v neděli i přálo počasí, se nám opět líbila a už se těšíme na další setkání s pejskaři na výstavě příští.

Kompletní výsledky:

Fotografie: